PREČÍTAŤ TENTO ČLÁNOK

Smrtiaci návrat: 4. Časť: FESTIVAL

2. června 2013 v 22:12 | Lexi Perennis Van der Lux |  Smrtiaci návrat
Holááááá :D Znovu SN, lebo ĽmN je akési chaotické a nechce sa mi ho prepisovať :DDDD No, snáď příšte :) Čo by som dodala? Asi že je (znovu) nová - nový - banner? Každopádne, enjoy :))

Kapitola štvrtá - Festival

Preprávane som dýchala. Čerstvý vzduch mi vbiehal do pľúc častejšie a telo sa mi pomaly uvoľnilo. Prišla úľava. Trochu som sa upokojila, no myšlienky mi vždy smerovali len za seba, do lesa. A potom som sa ocitla tvárou tvár strachu. Nie takému, ako keď vás prekvapí niečo, čo ste nečakali a stuhnete, mierne šokovaný a až po chvíli ste opantaný surovou hrôzou. Taký nie. Tento strach bol horší. Lišiacky, zmestil sa i cez tú najmenšiu štrbinu v stene ktorá ohradzovala moju myseľ. Taký dôrazný, že zaplnil každú jednu bunku v tele a pomaly, pomaličky do nej zasielal svoje výboje, až vám po chrbte prebehli zimomriavky a potom vás dlho-predlho trápili nočné mory, i keď bol ešte deň.
Zahľadela som sa na to miesto. Za žiarivo zelenými stromami, z ktorých napriek všetkému vyžarovala dobrá energia, som zazrela tie tmavšie, pochmúrnejšie. Črtali sa iba kdesi v diaľke, na ceste, ktorou som prišla, no i tak naháňali strach. Vyzerali iba ako nepatrné pahýle, ale hustá šedá hmla krúžiaca okolo nich ich robila odpudivými, akoby tam niekto zomrel.
Odvrátila som pohľad. Idem radšej domov.

Prichádzala som po asfaltovej ľudoprázdnej ceste snažiac sa nemyslieť na predchádzajúce udalosti. Mierne som krívala a bola celá bola ufúľaná od blata, čo sa mi prilepilo nielen na tvár. Ignorovala som ho. Členok, koleno, predlaktie, všetko ma bolelo.
Takmer šliapajúc len na jednu nohu som okolo zhusťujúcich sa domov prešla až k tomu nášmu. Bol stredne veľký domček krémovej farby s kusom dokonalého trávniku na dvore a množstvom rôznofarebných kvetín zdobiacich aj jeho prednú časť.
Vystúpila som na jediné dva schody čo ma delili od dverí a stlačila zvonček.
"Kde si bola?" otvorila mi jemne podráždená mama.
"V lese, potrebovala som si prečistiť hlavu," bezstarostne som odvetila.
Áno, bezstarostne, no len do dokým som zreteľne nevyslovila slovo les a pred očami sa mi opäť odohrávalo to strašidelné šialenstvo.
Ledva badateľne som sa roztriasla.
"Mami, oni - " Čo to robím?!! Neuverí mi, bude ma mať za blázna a akurát mi vynadá.
"Čo? Kto oni?"
"Ale nič," pokrútila som hlavou a nasilu sa usmiala. "Čo bude na obed?"

Všetci traja sme sedeli za stolom. Mama s Renom viedli hlúpu konverzáciu o nejakej veľkej dráhe pre hračkárske autá, z ktorej bol Ren tak rozjarený a ja som len unudene špárala vidličkou v stejku.
Tupým pohľadom som pozerala na tmavomodrý tanier špinavý od smotanovej omáčky myšlienkami ubiehajúc preč.
Do lesa. K otcovmu hrobu. K Vysatým.
"Lau, choď sa obliecť, ideme do mesta," oslovila ma mama a vytrhla zo zamyslenia.
Strhla som sa. "Prečo?" nechápavo som zvraštila obočie.
"Je Deň zakladateľov mesta. Oslavy, spomínaš?" odvetila, akoby ju to otravovalo.
"Nemám náladu na oslavy," zašomrala som. "
Nevymýšľaj," zahriakla ma, " musíš sa dostať medzi ľudí, pomôže ti to prestať myslieť na otca."
Zamračila som sa.
"A budú tam aj kolotoče?" spýtal sa Ren s rozžiarenými očami.
Mama sa zasmiala. "Myslím, že áno."
"Tam musíme ísť," zvýskol. "Lauren, Lauren, prosím, prosím, poď!"
Vzdychla som si. Čo mám robiť? Sledovať, ako jeho žiarivé oči pomaly vyhasínajú a zračí sa v nich smútok? To nedokážem. "Dobre," zamrmlala som nenadšene.
"Juchúúúúú!" vyskočil zo stoličky a trielil do izby rukami robiac lietadlo.
Usmiala som sa. Občas sa to s ním dá vydržať.
"No poď, Lau, ideme sa obliecť aj my."
Prikývla som a vstala.

Mierime sme späť do mesta, ale tento krát nie v dlhých, tmavých róbach. Mám na sebe svetlomodré obtiahnuté rifle s vyblednutými časťami a čierne converzky.
Čím ďalej tým viac som aj cez zavreté tmavé okná počula väčší a väčší šum.
Nad budovami vyčnieval kúsok z lode, ktorá viezla výskajúcich ľudí čo sa vyžívali v pocite prevráteného žalúdka. Ren si stískal ruky a každú chvíľu vydával rozradostnené zvuky.
Autá na uliciach sa zhusťovali a keby sme šli ešte ďalej, nenašli by sme parkovacie miesto.
Mama zastala v menšej uličke a zvyšok trasy sme museli prejsť po svojich.

Z každej strany mi do uší doliehali útržky rozhovorov. Stovky stánkov s dlhými radmi, množstvo pochúťok a perníkov, čo rozosielali svoju omamujúcu vôňu všade naokolo neminuli ani mňa.
Zbiehali sa mi slinky.
Všade v hustom dave pobehovali deti s balónmi uviazanými okolo predlaktí a baviaci sa tínedžeri. Zábava bola v plnom prúde. Rozhliadla som sa po dave. V masy podobných ľudských hláv som zazrela skupinku troch starších chlapov držiacich pivo. Smiali sa.
Spoznala som v nich otcových priateľov, boli dokonca aj dnes na pohrebe.
Zvláštne. Títo ľudia, takzvaní "priatelia" tu ledva pár hodín po poslednej rozlúčke pijú a zabávajú sa, akoby sa nič nestalo.
Skľučoval ma smútok. Sklamanie. Nechcem nikoho, aby večne smútil za spomienkami na Lucena, ale trocha úcty by nezaškodilo, nie? Chcem jediné. Presvedčenie, že to nie sú falošní pätolizači tváriaci byť priateľmi kvôli istým výhodám. Toto by si otec nezaslúžil.
Myslím, že to boli dokonca aj jeho kolegovia. Pracovali s ním na... Pátraní Vysatých. Preglgla som.
Treba niečo spraviť, lebo čoskoro všetci skončíme. Doslovne. Odvrátila som pohľad. Predo mnou sa týčilo javisko - vyvýšená čierna plošina s veľkými reproduktormi na bokoch. Na vrchu stál muž ťukajúc prstami do mikrofónu. Skúška. Za chvíľu bude zahájenie slávnostného otvorenia. Bude tam plno... Stuhla som. To je ono!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 2. června 2013 v 22:18 | Reagovat

Som ti už vravela, že sa mi to ľúbi :D :D Inak dúfam že starosta je tučný červený plešatec :D :D s klobúkom :D

2 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 2. června 2013 v 22:20 | Reagovat

[1]: Samozrejme, ale sa mi to do takej dramatickej situácie nehodilo :D :D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 3. června 2013 v 13:24 | Reagovat

Hezká kapitola.... :-) Už se nemůžu dočkat další... A ten konec...! úžasný...

4 Erin Erin | Web | 3. června 2013 v 15:10 | Reagovat

Zdravím! :-)
Hned ze začátku bych ti chtěla složit poklonu. K tvojí povídce jsem se dostala díky Knihofil 18 a její povídkové knihovničce. Nějak jsem se u doktora nudila a rozhodně nelituju toho, že mi do oka padl zrovna tvůj blog!
Příběh mě vážně zaujal! :3 Máš úplně perfektní popisy, víš, o čem píšeš a má to hlavu a patu. Dlouho jsem hledala něco, co není o 1D (nic proti nim, ale číst to nemusím) nebo povídky jim podobné!
Ten popis pohřbu mě celkem dostal. Píšeš tak, že se člověk dokáže sžít s postavou, prožívá to s ní. Hlavně ten Laurenin smutek nad ztrátou táty. Dáváš jim teda pěkné čoudy hned zezačátku. Ale to je dobře, žádné nudné začátky sáhodlouhého seznamování! :3 Máš mé palce hore!
Jo a ještě něco... Čtu několik povídek ve slovenštině a nikdy mi to nedělalo problémy. Ale u tebe občas narážím na slova, který jsem v životě u jiných slovenských příběhů neviděla a nečetla :'D Ale to je dobře, alespoň se něco naučím :)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 3. června 2013 v 18:12 | Reagovat

Ten banner je nádherný! :) Stejně jako kapitola. ;)

6 Mentoska :3* Mentoska :3* | 3. června 2013 v 18:24 | Reagovat

Je to super! :)

7 Tina Tina | Web | 3. června 2013 v 19:03 | Reagovat

skvelá kapitola :) a ten banner sa moc podaril :D

8 Erin Erin | Web | 3. června 2013 v 19:10 | Reagovat

Čusík! :-D
Nevím, kam jinam to napsat, ale já jsem rozhodně pro :3 Nemám žádný pravidla ani nic podobného, takže si tě jdu hodit do seznamu :-D :3

9 Angela Angela | Web | 3. června 2013 v 19:17 | Reagovat

Banner je dokonalý! :D Stejně tak jako tato kapitola. :D Těším se na pokračování...

10 Vicky Vicky | Web | 3. června 2013 v 19:45 | Reagovat

Skvělý!!!! :-D Zázrak, že se z toho lesa dostala živá. :-D No nic, ale na to, že jim právě umřel otec, není Ren moc smutný :-P Ale moc pěkná kapitolka a jako vždy úžasně popsaná :-)

11 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 4. června 2013 v 17:41 | Reagovat

Skvělý! Den zakladatelů města, mi bůhvíproč připomnělo Upíří deníky. No nic.  Každopádně moc hezká kapitola. =3

12 Abigail Abigail | 4. června 2013 v 20:17 | Reagovat

pěkný nevím co dodat a ještě něco díla by se měla ojevit 18.5.213 tady http://soutez-writing.blog.cz/ ještě tam zatím nic není ,ale jen abys to věděla chtěla sis díla totiž přečíst =)

13 Abigail Abigail | 4. června 2013 v 20:18 | Reagovat

[12]: sory 18.5  bylo 18.6.2013
=)

14 Zoey Zoey | Web | 6. června 2013 v 19:13 | Reagovat

Jé, to jsi mě potěšila. Ten pohřeb byl něco ukrutně kruťáckého /mé časté způsoby vyjadřování, nelekej se :D/
Závidím jí ty černé conversky. Taky bych nějaké chtěla :D  :-D

15 Sophie Sophie | 6. června 2013 v 22:36 | Reagovat

ugh, nechce sa mi to teraz čítať... :D prečítam si to zajtra. aj tak si myslím, že ĽmN je oveľa lepšie. toto sa mi ani nechce čítať :D je to úkrutne dlhé... a inak, môžeme sa stretnúť kvôli designu a kvôli SO? Fuu a nechcela by si ísť s náma do letného tábora? vivi je po tom celá žhavá. keď k náám prídeš, potom ti povieme o čom je. :D a nehnevaj sa na mňa :D

16 Sophie Sophie | 7. června 2013 v 20:49 | Reagovat

konečne som to dočítala. niekedy sa mi proste nechce čítať :D ako včera. ok. tak čau

17 Knihofil18 Knihofil18 | 15. června 2013 v 11:49 | Reagovat

Prečo mám taký pocit, že sa chystáš vyvraždiť všetky postavy? (Hej, Rus to konečne dočítal... snáď už prestaneš otravovať ;D )

18 Faint Faint | Web | 23. června 2013 v 17:08 | Reagovat

[17]: Tiež ma to napadlo.
Som zvedavá čo sa stane ďalej každopádne skvelá poviedka, škoda, že som sa k čítaniu nedostala skôr

19 Ewiline Ewiline | Web | 30. června 2013 v 20:27 | Reagovat

Co?? Co je ono?? :D Já musím rychle na další kapi... .D Tahle byla moc hezká :-)

20 Elizabeth Elizabeth | Web | 15. července 2013 v 14:49 | Reagovat

Skvelá kapitola! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama